Informace o Chs

 

Kdysi dávno jsem chodila na krasobruslení, kam chodila i má kamarádka, která začala chovat potkánky. Přišlo mi jako svělý nápad mít potkánky s jasným původem, bez dědičných nemocí, výbornou povahou, nepříbuzenských plemeniteb a výbornou kresbou. Neměla jsem však jisté odhodlání s potkánky začít. Přeci jenom jsem měla doma už kocourka, ptáčka, pejska, morčátko a rybičky a bydlela jsem s rodiči v 1+1. Když jsem však poznala svého přítele, zjistila jsem, že on má doma potkaního chlapíka jménem Wilda. Wildík byl původně určen, jako krmivo pro hady. Avšak díky mému příteli se podařilo zachránit aspoň jednoho potkánka z nepotkaních podmínek a tak má láska k potkánkům zesílila a vzrostlo i odhodlání s jeho pořízením. Mým první potkánkem byla (a je) Amálka ze Zverimexu v NC Hostivař. Amáličku jsem rozmazlila, jako to nejmilovanější miminko. Amálička je naprosto úžasná potkanička. Je zvyklá na mou ruku, dokáže přijít na zavolání (když se jí chce :-) ), okamžitě bystří, když se hnou klíče v zámku a já přijdu domů, nebojí se ani sebevětšího pejska, jelikož odmalička "zlobila" naší čivavu a našemu kocourovi se vozila na zádech, který to ochotně snášel.... Po čase jsem zjistila z webu, fór a publikací, že mít jednoho potkánka je málo, a tak jsme k Amálce pořídili další holčičky a k Wildíkovi kluky. Wildík bohužel už žádného potkánka doposud nepřijal a myslíme, že pro něj bude nejlepší zůstat v těsném kontaktu s ostatními potkánky s pouhou překážkou mříží u klece. Tak neztratí s potkánky kontakt, ale zároveň si bude jist svým územím, které je pro něj asi už důležitější než sociální vazby s ostatními potkánky v kleci..... Jak čas postupoval, zvětšoval se i objem klecí, až jsme nakonec zakotvili u dvou Furet tower, dvou Savic Freddy 2 a porodního boxíku. S přítelem jsme po dlouhém rozmýšlení a promýšlení veškerých zodpovědností a rizik založili registrovanou chovnou stanici Charmingrats a jsme platnými členy ZO chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců. Celkem máme momentálně 14 potkánků, z toho 5 chovných samiček.  Jelikož pro mě je a bude vždy nejdůležitější dobro potkánků, tak jsem nejdříve dlouhou dobu zasvětila studiu potkánků (genetiky, anatomie, chování, zdraví atd.). Nyní jsem již přesvědčena, že o potkáncích toho vím natolik, abych byla schopna zaručit jejich bezpečný chov, lásku, štěstí a výchovu. Samozřejmě si uvědomuji veškerá rizika a jsem schopna udělat pro bezpečí a zdraví potkánků vše, co bude v mých silách.  Ale dost už o mně....

 

Jestliže jste úvod přeskočili, přečtěte si prosím aspoň závěr: Jako nejdůležitější heslo pro všechny, kteří se rozhodují ubírat se podobním směrem je: