Cipísek von Zverimex
Cipísek byl pár dnů míň ve své kondici, míň papkal, míň měl chuť skotačit...... Večer se mi přestal líbit jeho nosíček, který byl modrofialový nateklý, tak jsem mazala k veterináři. Dostala jsem antibiotika Baytril na 10 dní domů s tím, že Cipísek má nepatrný nález na plicích, ale nic vážného to není, tak by měl být snad v pořádku. Do druhého dne mi brouček přestal skoro úplně jíst, pít, pohybovat se a začal mít průjem. Mazala jsem s ním opět na veterinu. Cipísek se vyčůral na stůl a paní doktorka mu změřila Ph a zjistila, že má v moči krev. Změnila nám antibiotika na Marbocyl, dala Cipískovi kortikoidy na hybnost a výživu. Další den jsme měli přijít na kontrolu.Ještě večer se mi zdál o mnoho lepší a říkala jsem, jen počkejte, zítra se probudím a bude ležet v hamaku a opravdu!!!!!!! Když jsme jeli v sobotu na kontrolu, říkala jsem, že je o mnoho lepší a že se mi zdá, že se uzdravuje. Dostali jsme Marbocyl ještě na 5 dní domů a spokojeně jsme kráčeli z veteriny. V neděli se Cipísek zdál stále v pořádku, papkal BEBE pro psy, melounek, bumbal už i sám z napáječky a spinkal v hamáčku. Včera večer nastal velký zlom. Do Cipíska jsem nemohla dostat tekutiny, jednou stranou jsem mu vpravovala vodu s glukopurem do pusinky a druhou stranou vytékala, o žádné papání nejevil sebemenší zájem a na nožičkách se neudržel. Věděla jsem, co nás čeká, ale nechtěla jsem jeho život ještě ukončit. Nijak netrpěl, jen byl unavený a pořád spinkal. Celou noc jsem nemohla spát, všichni potkýši dělalli neuvěřitelný bordel, kousali do klece, lomcovali s miskama, prali se a kňučeli. Několikrát jsem k nim vstávala, ale všechno se jevilo pořádku. V pět hodin ráno jsem ale spánek vzdala a chystala se na 8 hodinu k veterináři, protože Cipísek ležel na boku a očividně přestal bojovat. V sedm hodin jsem se na Cipíska naposled koukla, kdy ještě dýchal, šla jsem si vyčistit zuby a najednou mě vytrhlo šílené hrabání. Přiběhnu z koupelny a vidím neuvěřitelné divadlo. Všech zbylých 5 kluků (i těch mrňousků, které jsem dala dohromady s Cipískem a Narískem teprve před týdnem) zahrabávalo Cipíska do veškeré podestýlky, která byla v kleci. Cipísek už nedýchal a kluci se mu snažili udělat hrobeček. Nanosili mu veškeré jídlo, které v kleci našli, dokonce se snažili servat z mříží i tyčinku.... Už zase brečím, ach jo 
...... Pak jsem se na to nevydržela dívat a udělala Cipísečkovi postýlku v krabici, uložila jsem ho do hamáčku, který měl tak rád, dala mu tam jeho milované BEBE sušenky a míček a odnesli na břeh Vltavy, kam chodím venčit pejska, zahrabali do země, ozdobili kamínkama a kytičkama a slibuju, že jak jen to bude možné, tak mu tam budu nosit kytičky a vzpomínat na to, jaký to byl úžasný potkánek, který směl žít jen tak krátce...... Se spožděním jsem zjistila, že Cipísek nespnkal poslední dva dny se zavřenýma očkama, ale otevřenýma, protože mu zavřít nešly 
- důvod: nádor, který tlačil zevnitř na očíčka, která se mu zbarvila poslední den do tmavě červena, ačkoli je měl Cipísek vždycky sytě černé. Teď už mi to nepomůže, ani veterinářům, kteří odvedli vynikající práci, ani Cipískovi, ale pro příští potkaní marůdky ano. Jen chci říct, že Cipísek zemřel bez viditelných bolestí, do poslední chvíle opečováván a v kruhu svých věrných kamarádů......
Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si pořizovala Cipíska, jako svého prvního potkaního samečka. Nosila ho den co den do práce, když musel být na samotce kvůli všenkám, které si přinesl z rodného zverimexu v Palladiu a měla ho v rukávu, aby nikdo nezjistil, že je se mnou v práci. On byl tak vzornej potkánek, že se ani jako miminko do mikiny nevykakal ani nevyčůral, vždycky počkal, až ho vyndám..... Pak měl dělat společnost Narískovi od Kawiho, protože Farísek a Thurso se s ním nekamarádili. S Narískem vytvořili kompaktní pár a když jsem se stěhovala od přítele, tak klučíčci odešli k nám domů se mnou. Spokojeně si spolu žili až přišel velký den, kdy jsem konečně dostala novou velkou klec a kluci byli seznámeni se čtyřmi mrňátkami. Seznámení proběhlo naprostso bez problémů a kluci se ihned spřátelili. Bohužel tohle přátelství trvalo jen týden a Cipísek nás opustil, ale já věřím spolu s klukama, že se jednou potkáme....
Cipísečku, můj milovaný a překrásný potkánku. Nikdy na tebe nezapomenu a budu se těšit, že se jednou setkáme a budu se moct o tebe zase starat se vší láskou a starostlivostí, kterou jsem ti za tvůj 11 měsíční pobyt na téhle Zemi stačila dát. Snažila jsem se, abys od začátku měl prvotřídní péči, láskyplný domov, čistou... klec s krásnými hamakami, spoustu potkanních kamarádů a stále plné bříško..... Stihla jsem ti představit i na potkanním srazíku tvé další kamarády se kterými se jednou tam nahoře určitě shledáš a všechno jim ukážeš....Snad za Duhovým mostem i na mě budeš vzpomínat v a budeš se také těšit na další naše shledání......
Cipísku, moc nám chybíš, ačkoli jsem vždycky miloval ležení v hamaku a nikdy by mě nenapadlo lehnout si na dno klece, od rána, kdy jsem tě tam viděl naposledy tam ležím společně s Krtečkem pořád. Čekám, že se sem vrátíš, ale ty se nevracíš , tvůj skorobráška Narísek
S nekonečnou láskou tvá člověčí maminka, pět potkanních chlapečků a 13 holčiček, kterým se moc stýská....